Všichni jsme se odebrali do třídy, tam se převlékli a vydali jsme se na obecní úřad pozdravit pana starostu. Pan starosta byl mile překvapen, že jsme se na něj přišli podívat. Poté jsme šli do školky, ačkoliv se děti čertů bály, tak všechny byly natolik statečné, že neplakaly. Ne všechny děti byly hodné, ale myslím, že potom co je čerti polekali, už jim budou zářit svatozáře nad hlavami. Dětem v první třídě vyhrkly slzy z očí, jen co tam čerti vlezli. Ale naštěstí se uklidnily a na konec nám zazpívaly. Vešli jsme do druhé třídy a dětem se rozzářil úsměv na tváři. Byly podstatně statečnější, než prvňáčci. Ve 4. třídě už byly dokonce děti, které nám samy lezly do pytlů. Čerti je ale pro jistotu nechali tu. Říkali, že v pekle takové nezbedníky radši ani nechtějí. Ačkoliv nám v těch maskách bylo neskutečné vedro, myslím, že tento den jsme si užili. To by bylo vše z mikulášského dne. Zase příště, nashledanou.
 |